Tyto internetové stránky využívají soubory cookie k ukládání informací na Vašem počítači. Některé jsou z nich zásadně důležité pro funkčnost stránek. Dalším používáním těchto stránek udělujete souhlas s umístěním těchto souborů cookie. V případě nesouhlasu opusťte tyto stránky.
| Souhlasím | Opustit stránky |

Realitní perličky

sponzorované odkazy

Realitní perličky. Protože jsem již několikrát kolegům i sám sobě sliboval, že začnu archivovat postřehy a perličky z realitního světa, rozhodl jsem se je začít ukládat v tomto blogu. Někdy zažívám nevídané situace, které by ani nejlepší spisovatel nevymyslel, přestože jsou z reálného života. Když se přidají další kolegové, nechám to vydat knižně :-). Není ustláno Za mých mladých let jsem při náběru nemovitosti do nabídky zažil okamžik, kdy jsem pochopil, proč ženy tvrdí, že „chlap je prase“. Řadový dům cca 10 let starý, na dobrém místě blízko Mělníka a klient mi volá, že ho chce prodat. Jedu tedy za obchodem a už před domem mě mohlo varovat, že zatímco řadovky v okolí mají hezké předzahrádky, před touto je slušně řečeno bordel. 

Jako makléř začátečník, který se ničeho nebojí, vstoupím po seznámení s majitelem dovnitř a nestačím se divit. Pominu-li fakt, že hned vedle chodby je pracovna se zapnutým počítačem, na kterém běží gay porno (nic proti gayům), vstoupím a chodbou se blížím k obývacímu pokoji. Nutno dodat, že pán bydlí v domě spolu se čtyřmi velkými psy, takže průchod chodbou je spíš hra „přeskakování přes exkrementy“ odkopané do strany. Koukám na to ve vytržení (možná se trochu začínám i bát :-) ), takže zbylý nepořádek vnímám jen jedním okem: kuchyně, která není přes použité nádobí vidět; uprostřed obýváku hromada dřeva, přestože jediné vytápění v domě je na elektrický kotel; u okna napnuté čerstvě stažené králičí kožky; rozdrbaný, původně snad fialový, houpací kůň, téměř v životní velikosti; sedačka bez opěradla, na které zřejmě majitel sedává rád a často, protože zažloutlá zeď za ní je vydřená až na cihlu a další nevšední ukázky stylu bydlení... S pánem jsem se na spolupráci nedohodnul, měl nereálné představy nejen o ceně, ale i o tom co udělat proto, aby byl dům prodejný. Každopádně nejzajímavější byl závěr naší schůzky. Když mi ukazuje ložnici, tak s vážnou tváří povídá „moc se omlouvám, ještě nemám ustláno“. Tajemství Volá roztomilý děda, skoro 90 let, že by chtěl prodat stavební pozemek na Kokořínsku. Protože bydlí kousek ode mně, dohodli jsme se, že ho vezmu do auta a pojedeme spolu. Už v telefonu se mi zdál být velký sympaťák, se kterým si cestou dobře popovídám a protože mám rád sdílné lidi, docela jsem se na to těšil. Zazvonil jsem v domluvenou dobu na něj, za chvilku vylezl a nesl s sebou velkou těžkou tašku a něco podlouhlého, pečlivě zabaleného. Na můj dotaz co to je, se jen potutelně usmíval a že nepoví, že se to dozvím na místě… Si tak říkám, vypadá to jako zabalená lopata, snad mě tam nebude chtít někde zakopat :-). Uklidnil mě pohledem svých očí a zmínkou o svém mládí, jak tam vyrůstal a bydlel. Uvidíme, nejspíš tam bude chtít někomu něco předat, když tam budeme. Poté, co mi ukázal pozemek a dohodli jsme se na podmínkách prodeje se hrabe do kufru auta. Na myšlenku mi přišlo, že jsem si dal na zákazníka hodinu a půl, což jsem nejspíš špatně odhadnul, protože bych už potřeboval vyrazit zpět. Děda rozbalil balík a já se nepletl, byla tam menší lopata a šest stromků. Ano, hádáte správně, chtěl sázet stromy :-). „Támhle nahoře na svahu je místo, kde to zasadím, je to asi naposledy v životě co jsem tu a chci, aby tu po mě něco zůstalo“. Takže, prvotní myšlenku, že bych ho nechal u toho lesa samotného jsem rovnou zavrhnul, vzal jsem stromky s lopatkou, druhou tašku, ve které byli PET lahve s vodou na zalití a táhnul jsem to do kopce. Tedy, nejdřív jsem vytáhnul do kopce instrumenty, hned poté dědu, pak jsem vykopal díry a s dědou jsem stromky zasadil (kamarád mi řekl, že by tam rovnou zahrabal i toho dědu). Když tedy pojedete na Kokořínsko, vzpomeňte si, že je tam šest vzácných stromků od dědy a Misťáka, který kvůli tomu musel přeložit další dohodnuté schůzky :-). Povedená babička Tahle historka patří k těm nejoblíbenějším, přestože jsem si zase potvrdil, že vyčůranost některých lidí opravdu nezná meze. Volá mi babička, že chce prodat dům ve Mšeně. Výborně, pojďme se domluvit na termínu a pustíme se do toho. Navrhuje termín, že může pouze v pátek k večeru a že by bylo fajn, kdybych jí nabral na Mělníku a dovezl jí na místo. Mám to cestou, takže rád souhlasím a domluvíme se na tom, že na ní počkám na autobusovém nádraží, kdy ona přijede z Prahy. Autobus přijel přesně a jako poslední vystupuje paní ve věku 70 let a dva lidi co vytahují dvě plné krosny, které evidentně patřily k ní. Není možné, aby to do autobusu dostala sama, i tam jí někdo musel odstěhovat, protože jsem to sotva unesl a dostat to do auta taky nebylo jednoduché. Cestou jsme si hezky povídali o životě, vím kolik má synů, co každý z nich dělá, jak se mají dobře a že pochází z Prahy. Trochu podivně jsem se cítil, když mi povídá, že do Mšena jezdí každou chvíli a na můj dotaz „co je důvodem prodeje“ se jen usmívá. Přijedeme k domku (ne ve Mšeně, ale asi dalších 10km dál), vytáhnu bagáž a jdeme se rozhlédnout po domě. Protože jsem v téhle lokalitě pár nemovitostí prodal, věděl jsem, že prodat to jako chalupu za 800.000,-Kč by se mohlo podařit. V tu chvíli mi ale babička povídá, že chce 2,2 milionu a za nižší cenu to neprodá. Moje odpověď, že za tuhle cenu to nejsem schopen prodat jí nijak nevadila a zase nasadila ten podivný úsměv. Hned pokračuje a dodává, že se nedá nic dělat, že tady pár dní zůstane a tudíž jí nemusím vozit zpět, což mě utvrdilo, že tady není něco v pořádku a připadal jsem si jako okurka. Rozloučil jsem se, popřál hodně štěstí a celou cestu domů jsem přemýšlel, co je na téhle situaci zvláštní. 

Pochopil jsem hned, jak jsem zapnul počítač a kouknul se na nabídku domů v té lokalitě. Dům za 2,2 milionu nabízelo 17 realitních kanceláří (?!). Možná jich tam bylo i víc a někteří celou záležitost také prohlédli. Zcela jistě ale každý z nich udělal babičce zdarma taxikáře a dovozce proviantu jako já, protože dům byl v nabídce více jak dva roky a sama by se tam prostě nedostala. Vůbec bych se nedivil, kdyby si paní zavolala makléře na prohlídku z Prahy v okamžiku, kdy se rozhodne odjet, protože by musela táhnout krosny 10km do Mšena na autobus. Vynalézavost některých lidí opravdu nezná hranic. P.S. Někteří kolegové tu nemovitost možná nabízejí i dnes, přestože je to záležitost x let stará… :-) Více perliček zde: http://www.ceskymakler.cz/o-projektu/realitni-perlicky/


WWW adresa: http://www.ceskymakler.cz/


Přidat článekVložit komentář k článku (počet komentářů: 3)



Další aktuální články: